Božena Němcová, Česká Skalice, Červený Kostelec
Podél řeky Úpy od Havlovic po Českou Skalici.
Podél řeky Úpy od Havlovic po Českou Skalici.
Božena Němcová, Česká Skalice, Červený Kostelec Podél řeky
Úpy od Havlovic po Českou Skalici. Knížečka je koncipovaná jako pomyslná
"procházka" podél řeky Úpy, jak je psáno v podtitulu - Podél řeky Úpy
od Havlovic po Českou Skalici. V průběhu procházky jsou uvedeny různé významné
osobnosti narozené v Č.Kostelci, Č.Skalici nebo poblíž. "Příběh" je
prokládán obrazy ze života Boženy Němcové, která s tímto krajem a těmito místy
souvisí. Obrazy z jejího života jsou v knížečce jako určité vhledy do jejího
soukromí, napodobující některé reálné dochované fotografie, jiné jsou obrazy
smyšlené, vždy však podložené reálnými událostmi.. Každá strana má na pozadí
pro vykreslení místa a atmosféry obrázek a v obrázku ještě text týkající se
místa nebo osoby. Všechny obrázky jsou záměrně dělané pouze černobílým akvarel,
aby navodily pocit dávných časů.
“Pocítila jsem v životě mnoho bolesti, byla jsem na pokraji
zoufalství.
Však navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.
Nevím ale chtěla-li bych stejné živobytí ještě jednou
prožít.
Kdybych mohla volit, tedy bych si přála,
narodit se znovu za dvě stě let nebo ještě možná později,
neboť nevím bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla
žít s rozkoší.”
Jak stádo oveček cupitající po uzoulinké stezičce napít se k
prameni vody v příkré stráni nad řekou,cinkají zvonci, bečí a poslušně
následují dlouhou hůl svého ovčáka. Ovčácký pes je obíhá, jakoby je neustále
počítal, aby se mu s toho svahu nerozkutálely stejně jako perly navlečené na
náhrdelníku slečny Hortenzie, když se přetrhla nit a ony se rozsypaly na louce
mezi stébla trávy, kde příští jaro zarostou bujnými trsy kopretin.
Jak ty bílé lístky kopretin, které budou dívky otrhávat a
snít každá o svém milém.
Jak krůpěje posledního podzimního deště zmrzlé na stéblech
trávy ve vodopád ledových rampouchů. Jak vrcholky ztepilých jedlí pocukrované
bílým sněhem.
Jak leden, co právě rozfoukal bělostné hvězdičky dívkám do
vlasů.
Jak sněhové vločky, jen tak pro krásu...
Jak květy magnólií tak omamně vonících, když se jejich
okvětní plátky pomalu snáší mezi leknínové květy na jezírku za vilou. Tam, kde
dva bratři sedí na terase, usrkávají odpolední kávu, pokuřují doutník a
zasmušile přemýšlí o svém budoucím osudu. Bílí holubi zamávali křídly, vzlétli
a zakroužili nad vysokými stromy, k zemi spadlo pár drobných pírek, která za
chvíli v růžovém štěrku zapadají prvním sněhem.
Po lukách podél řeky převalují se mlžné závoje, jakoby se tu
proháněli knížecí koně z vídeňského šestispřeží a svými hřívami hladili právě
posečenou otavu. Jemné pastelové tóny se mísí s pevnými jasnými křivkami černé
tuše. Tak bujně a záhadně jsou pospojována místa v tomto kraji postavou spanilé
tmavovlasé Barunky. Jako byste na každém z těch míst ještě stále cítili její
vzdálenou přítomnost.
Michaela Luňáková
Odkazy na listovací video, dlouhá verze:
a krátká verze:
www.praninaprani.cz
www.facebook.com/ByMeesha
www.instagram.com/ByMeesha
www.praninaprani.cz
www.facebook.com/ByMeesha
www.instagram.com/ByMeesha
Comments
Post a Comment